The Swamp Thing: Bažináč

Dílo Alana Moora, které zatím díky bohu Zack Snyder nestihl posrat filmem a které dokazuje, že dát kvalitnímu tvůrci upadající komiks občas znamená zrod legendy.

Tvůrce, scénáristu s velmi specifickým rukopisem, anarchistu, misogyna a v neposlední řadě také pohana, který svojí do všech kosmických směrů střílející kšticí připomíná mladá léta Iana Andersona, zná pravděpodobně každý s láskou ke kreslenému médiu. A ti ostatní díky Snyderovi už taky.

Bažináč není Moorovým autorským počinem, jak už napovídá perex. Došlo zde v podstatě ke stejnému zázraku, jako když Neil Gaiman převzal a totálně přetvořil postavu Sandmana – z chlápka v klobouku, co sype dětem do očí prach, vznikl magií oplývající, mysteriózní a mystický horor, který redefinoval základy grafického románu a způsobů vyprávění užívaných v tomto médiu.

Alan Moore v Bažináčově případě nastoupil do (byť skoro chůzí) jedoucího vlaku více méně fungující série a ačkoliv od editora a otců tohoto hrdiny dostal fakticky volnou ruku, musel vycházet z jiných základních předpokladů, než Gaiman. Nemohl si dovolit zahodit předchozí děj, pouze jej přetvořit do nové podoby – rozbít mozaiku kladivem a jednotlivé díly znovu uspořádat. A nutno říci, že tahle rekonstrukční chirurgie se mu podařila na výbornou.

Už v prvním sebraném souboru nazvaném v českém vydání jednoduše Bažináč, který mapuje prvních osm komiksových sešitů, jak vycházely v devadesátých letech, si okamžitě povšimneme radikálních změn. Hned v prvním příběhu je zcela změněna představa postavy jako takové – v původních sériích byl Alec Holland člověkem, který se stal monstrem; zde se zjišťuje, že si to pouze myslel.

Bažináč byl tedy hned z kraje zbaven svého lidství – se všemi následky, které takové uvědomění nese. Moore je mistr v zacházení s psychologií postav. Výrazným motivem celého prvního dílu je právě hledání identity bytosti, která se domnívala, že je Alec Holland, ale ve skutečnosti jím není. Je jen jakýmsi zemským elementálem, avatarem veškeré flóry, která po Hollandově smrti pojala a absorbovala otisk jeho vědomí.

Ani ostatní postavy nezůstaly beze změn – v původním komiksu charismatický soukromý detektiv Mathew Cable, který dlouhou dobu Bažináče javertovsky pronásledoval, protože se domníval, že jde o zrůdu, která zabila Hollanda a jeho ženu a ne o Hollanda samotného, je zde vykreslen jako slabošský, zlomený, závistivý a neschopný muž, který své problémy utápí v chlastu a žárlivosti na svou ženu Abigail.

Abiagil Arkánová, čarokrásná žena bílých vlasů s jedinou černou loknou, je také jednou z původních postav, pochází ze samých počátků série, a je neteří šíleného moldavského (?) čaroděje Antona Arkána, který se svou pozoruhodnou schopností neustále se vracet ze záhrobí stal Bažináčovou nemesis a protivníkem číslo jedna. Z původní, fakticky ničím výrazné prsaté kulisy s neustále natrženými šaty, aby si kreslíř (a čtenář) mohl dopřát trochu perverze, z původního komisu se z Abi stala emancipovaná, citlivá žena, která cítí potřebu pomáhat lidem kolem sebe a ačkoliv je stavem svého manžela, který se jí v průběhu knihy čím dál víc odcizuje, značně znechucená – tím více inklinuje ke svému přátelství s bytostí, která už není Alec Holland, což je pro Abi také velmi obtížné pochopit – nedokáže ho opustit.

To byly základní postavy první knihy. Příběh samotný navazuje na tradici série, od počátku zamýšlené jako horor, pod taktovkou původních tvůrců Weina a Wrightsona protažené všemi subžánry od gotického s na blatech slídícími vlkodlaky až po lovecraftovský, kde si to Bažináč rozdá s božským komplexem obdařeným chapadlatým nádorem (jméno si už nevybavuji, ale minimálně foneticky je Cthulhu brácha).

Moorovou výsadou je horor psychologický – a ujišťuji vás, že je docela možné, že se budete bát, což u komiksu není záležitost běžná. Když se v centru pro autistické děti "Rajské palouky" kde Abigail pracuje objeví bezejmenná hrůza, která se transformuje do podob nejhlubších nočních můr, do všech strachů, které jste v sobě kdy tajili, nebude vám při pohledu na nezemské inkarnace dětských obav lehce. Ani trochu.

Na scéně se zde také objevuje jedna z velmi populárních postav DC univerzia – Jason Blood alias jeho alter ego veršující démon Ertrigan (který byl i v prvním sešitu Gaimanova Sandmana – že by móda?), jehož hlášky jsou klasa a kterého poslali z pekla, aby „Opičího krále“, původce děsů v Rajských paloucích, přitáhl zpátky domů.

Krom tohoto stěžejního příběhu obsahuje první vázané vydání ještě epizodu s floraínem Jasonem Woodruem, který Bažináče vidí jako fátum (díky ti, Marty McFlyi, za ten výraz) své existence a když Alec po zjištění, že je vlastně vědomou rostlinou, v bažině zakoření, začne pomocí své mobilní observatoře zkoumat jeho napojení na biosféru a následně se pokusí nastolit vládu rostlin na planetě. Klasické komiksové schéma hrdina-padouch, nicméně v Moorově podání samozřejmě posunuté do roviny dalekosáhle vyšší.

Poslední povídka je vlastně spojovacím článkem a jistým rozloučením se s původní sérií Weina a Wrightsona, když Bažináč najde v mokřadu vlastní kosti a spatří ducha své minulosti. Na jednom panelu tak proti sobě stojí starý Alec, svalnaté kořenové monstrum, takový přírodní Hulk, a na druhé straně Moorův Alec, obrostlý trávou a květinami, který mění barvu s ročními obdobími a ze zad mu rostou plody.

Neopomenutelným rozdílem mezi postavami je i to, že původní Bažináč v podstatě nemluvil. Měl zdeformované hrdlo a artikulace mu působila bolest – což Moore zcela vyloučil. On se totiž charakter u postavy, která jenom vede monology (a to ještě velmi prostoduché, jak tomu bylo původně), staví špatně.

Co se týče stavby panelů a vzájemné soudržnosti, je třeba kreslíři a inkerovi (pro ty co neví: inker je ten člověk, co tuší obtahuje původní črty tužkou, je to právě on, kdo dává komiksu ráz a charakter) ve stoje zatleskat, protože úroveň detailů jako zde se hned tak nevidí. V českém vydání vychází komiks černobíle – opět si dovolím paralelu k Sandmanovi, kde bez původního koloritu vyšly hned první čtyři grafické romány (protože podle autora byl příšerný). V Bažináčově případě ovšem srovnání nemám… Mohu pouze důvěřovat nakladateli, že udělal správný krok.

Obrazy se překrývají, prostupují jeden do druhého, linie a rámce jsou zbytečnou přítěží, je s nimi nakládáno hravě, ale obratně, kde nejsou potřeba, tam se vůbec nevyskytují. Budování vizuální atmosféry je vycizelované k perfekci. Tvůrce musel mít mysl a invenci dítěte, ale pevnou ruku profesionála.

Což se domnívám, že jak Stephen Bissette, tak John Totleben mají.

První díl nového života Bažináče je příběh strachu, hledání a emocí. Naprostá nutnost pro každého milovníka žánru. I bez znalosti předešlé mytologie se totiž jedná o klenot.

Na navazující díl druhý, Bažináč: Láska a Smrt, se podíváme příště.

The Swamp Thing: Bažináč

napsal Alan Moore

nakreslili Stephen Bissette a John Totleben

Vydalo nakladatelství Jiří Buchal – BB/art (www.bbart.cz)

ve spolupráci s nakladatelstvím CREW s.r.o. (www.crew.cz)

v roce 2003

Cena: 390 Kč