Transmetropolitan - komiks pro třetí tisíciletí

Vítejte v budoucnosti. Pokud jste právě vylezli z mrazáku, postupujte vlevo. Vítejte ve světě, který neustále dokola požírá a vyvrhuje sám sebe. Ve světě, kde drogy na ulicích dealují děti, které večer tančí na pódiích striptýzových barů. Vítejte ve světě, kde i zvířata kouří cigára, protože prášky na rakovinu stojí pár šupů. Vítejte ve světě fetujících domácích spotřebičů, křížené DNA, robotických implantátů na genitáliích a reklam, které nabádají k sexu a domácím interrupcím.

Zhluboka se nadechněte smogu. A vítejte. Transmetropolitan vás očekává.

Zuřivý reportér

Ústřední postava Spidera Jerusalema, reportéra v post-kyberpunkovém světě, prý podle scénáristy Warrena Ellise vychází ze skutečné postavy amerického reportéra Huntera S. Thompsona, autora novely „Strach a svrab v Las Vegas“ a zakladatele tzv. gonzo stylu psaní. Pravý gonzo reportér je zastáncem absolutně subjektivní pravdy, natolik, že se sám stává součástí děje. 

 Takový je i Spider. V sérii čtyř na sebe jak takž navazujících příběhů, které tvoří první sešit z plánovaného cyklu, sledujeme jeho opuštění Hory, kam se uchýlil na dva roky do totální izolace od světa, protože byl příliš populární. Kvůli čemuž se už nedokázal k Pravdě.

 Tohle všechno se změní, když mu jednoho vyfetovaného rána zavolá nakladatel, kterému Spider dluží dvě knihy a pohrozí mu soudním procesem. A reportér se musí spakovat, odpojit všechny automatické zbraňové systémy a ebolové miny, kterými svoji Horu obestavěl, a chtě nechtě se vrátit zpátky do civilizace. Do Města.

Kyberpunk²

Město, kde Spider žije a píše své „sloupky“ (přičemž jeho šéf je vždycky nervózní přesně úměrně tomu, kolik cigár má najednou v hubě), je svět sám pro sebe. Není řečeno, které město by to mělo být - jenom, že se nachází na americkém kontinentu. Možná je to suma všech měst, apoteóza, která postupně splynula dohromady v jednu megalopoli. Je to semeniště, nexus všech myslitelných kultur. 

A tady pracuje. S brýlemi, které mají každé sklíčko jiné, holou palicí s tetováním pavouka a humorem černým jako smola. V budoucnosti, kdy technologie překonaly veškeré představy a společnost se zkomplikovala natolik, že se stala post-dekadentní, vyžívající se v milionu a jedné úchylce, které profrčí kolem jako módní trendy.

 Jestli se vám líbil Blade Runner, připravte se na ještě větší zábavu. Darick Robertson ve svých kresbách, které zcela perfektně rezonují s Ellisovým scénářem, sice někdy postrádá onu dávku temnoty, ale ta je zcela vynahrazena srandovní šíleností, která se za vesele barevnými a slunečnými obrázky v podtextu příběhu skrývá.

 Pak už nejde o to, jestli zrovna čtete brilantní slovní přestřelku mezi Spiderem a jeho asistentkou, sledujete špekounského prezidenta nebo tržiště s náboženstvími. Pokud přistoupíte na Ellisovu hru, bavit se budete královsky.

 Vypatlanej, nenažranej, zparchantělej vošoust vydavatel

 Touto památnou větou celý komiks začíná. Jedinou větou je řečeno vše, celá osobnost hlavního hrdiny, i rytmus, v jakém se bude děj dále odvíjet. Kdo má navíc nějaké vlastní zkušenosti s profesionálním psaním, okamžitě pocítí ke Spideru Jerusalemovi neskrývané sympatie, jelikož mu dá jednoduše za pravdu.

 Dobrých komiksů, které buď postrádají, nebo popírají (super)hrdinskou tématiku, se u nás za poslední dobu (řekněme pěti let) neurodilo velké množství. Pomineme-li dobře zaběhnutého Sandamana Neila Gaimana (který se nedávno dočkal již osmého dílu), zbývá nám z kontinentální Evropy Lewis Trondheim, potažmo možná Joann Sfar, a z nejbližší „zámořské“ země pak Brit Brian Talbot. 

 Transmetropolitan Warrena Ellise, který nám přináší nakladatelství Vertigo, v tomto ohledu působí jako svěží vítr, který se rázem změní v ječící uragán, jakmile otevřete knihu. Není jednoduché psát komiksy o antihrdinech nebo obyčejných lidech. A o narkomanských novinářských psychopatech z nespecifikovaně daleké budoucnosti jakbysmet.