Zeměplocha

Dnes se podíváme na zoubek nejlepší fantasy na světě. A není to Harry Potter...

Zní to neuvěřitelně, ale série Zeměploch válcuje svět už celých 25 let. Proč je tak úspěšná? Terry Pratchett je neuvěřitelně inteligentní autor (tvrdí, že podrobnosti o životě autora stejně nikoho nezajímají a proto o sobě skoro nemluví) a má asociace jako nikdo. Umí propojovat své příběhy se skutečnými věcmi a příběhy. Příklad? Třeba v jedné knize známý astronom při odchodu ze soudní síně zvolá „a přece kráčí,“ což je naprosto nemyslitelné, protože na zeměploše měli za to, že je jejich svět kulatý. Zeměplocha je neuvěřitelně propracovaný svět, s kterým si může zadat jen Tolkienova Středozem.

V Zeměplochách můžeme zaregistrovat 4 hlavní dějové linie. Mrakoplaše(+mákové), Smrtě, čarodějky a městskou hlídku. Nejlepší na tom je, že se ani o jedné nedá říct, že je nejlepší a mezi lidmi se všichni těší zhruba stejné oblíbenosti, s tím, že nepatrný náskok má Mrakoplaš a Smrť, protože prostě byli dřív. Hodně oblíbené jsou i vedlejší postavy, jako je třeba barbar Cohen, Patricij, opičí knihovník nebo kvíkající krysí smrť.

Dá se říci, že kvalita posledních dílů je slabší než u těch předchozích. Pravidlem se stává 500 stránkový rozsah a výpomoc některých odborníků. Propad to není nikterak šílený, ale stane se, že se člověk přes 15 stran nezasměje, což dřív bylo nemyslitelné. Terry Pratchett také ke své smůle onemocněl nevyléčitelnou nemocí a jeho čas se krátí.

Zeměplocha má 25 let a každou chvílí vyjde nová kniha „making money“ s novým hrdinou Vlahošem. A protože minulá knížka s Vlahošem byla bezpečně nejlepší od roku 1998, kdy vyšlo Carpe Jugulum, tak se můžeme těšit. Možná by nebylo od věci, stejně jako na dnešní akci Freezing Prague, ve velkém počtu dorazit do knihkupectví a vzdát hold Terrymu Pratchettovi a na pár týdnů zamrazit jeho nový počin na prvním místě prodejnosti.

Zásadní knížky:

• Barva kouzel (1983) – kouzelná fantastická fantasy jízda plná neotřelých nápadů s nepřekonatelným Mrakoplašem.
• Až po třech letech (nejdelší pauza v historii Zeměploch) Terry Pratchett potvrdil svoje kvality Lehkým fantastičnem, které hodně splývá s Barvou kouzel, což ale vůbec není na škodu.
• Pyramidy (1989) jsou dosti exotická Zeměplocha, která se stala velice oblíbenou. Záhadou zůstává, proč Terry nenapsal další knížku v podobném prostředí.
• V roce 1990 vyšla asi největší zeměplošská ujetina – Erik. Kniha má jen 185 stran, čiší vtipem a neobsahuje prakticky žádnou hlubší myšlenku a proto se objevily spekulace, že Erik vyšel hlavně proto, aby Pratchett vytáhl Mrakoplaše z podzemních rozměrů, kam ho v minulých knihách zatratil.
• Čarodějky na cestách (1991) – neuvěřitelně pospojovaný příběh s příjemnou atmosférou. Všeobecně se dá říci, že knížky o čarodějkách jsou určeny spíš slabšímu pohlaví, ale baví samozřejmě všechny.
• Malí Bohové (1992) – myšlenkově pravděpodobně nejpropracovanější Zeměplocha s mnoha odkazy na historii. Knížka má vynikající atmosféru a vtáhne do děje.
• Muži ve zbrani (1993) se stalo velice oblíbené dílo a to nejen u nás a zaslouženě posbíralo mnoho ocenění.
• Zajímavé časy (1994) – na základě anket a osobních zkušeností se jedná o pravděpodobně nejlepší Zeměplochu, která se vysmívá čínským tradicím a táhnou jí jako vždy skvělý Mrakoplaš a stoletý barbar Cohen. Podobně jako u malých bohů jde knížka hodně do hloubky a řeší dnešní otázky.
• Otec prasátek (1996) – po Erikovi dost dobře nejvtipnější zeměplocha z které vyloženě dýchají vánoce. Hlavně nápad s bohem kocoviny je skutečně geniální. Geniální se tenhle díl zdál i producentům v Anglii a proto je Otec Prasátek jedinou zfilmovanou Zeměplochou. TV „pokus“ dopadl docela dobře i přesto, že se nejedná o vysokorozpočtový film. Vytknout by se dala přílišná zdlouhavost a také že film není příliš user-friendly k nečtenářům Zeměplochy.