Symbol, pocit a pravdivost života

Pro milovníky alternativních směrů divadla máme jednu libůstku - divadlo Continuo. Tento soubor dokazuje, že hrát divadlo se dá nejen v tradičních sálech s pódiem a oponou. Herci využívají jako rekvizity úplně všechno a jevištěm jim jsou staré haly, nádraží i vlaky samotné. Ke své práci využívají triky nejen klasicky divadelní, ale v jejich podání uvidíte i cirkus, fireshow nebo akrobacii ve velkých výškách.

Divadlo vzniklo už v roce 1990 a za svou existenci nasbíralo několik prestižních ocenění. Ty ale nejsou tak důležité. Poháry ve výkladní skříni neukáží tu pravou podstatu. Když však stojíte zmrzlí na náměstí a sledujete s jakou vášní se herci divadla Continua pouští do své práce, zahřeje vás to u srdce.

Jednou z posledních her, kterou vytvořili, je představení s názvem "Oběť" - právě fotky z tohoto představení ilustrují tento článek. Jedná se o velice kontroverzní téma. One man show představující vzpomínky a pocity nacistického "lékaře" Josefa Mengeleho, se odehrává ve velice symbolické rovině a divákovi možná bude chvíli trvat, než na to vlastně přijde. Ani jednou ve hře totiž není zmíněno jméno hlavního protagonisty. Ovšem obrovské kufry plné fotografií, vlasů a bot, které se pomalu skládají do tvaru Davidovy hvězdy, jsou velkou nápovědou. Vytvořit hru o takové postavě a pak ji ještě pojmenovat "Oběť" je samo o sobě dost riskantní, ale na konci představení se divák nezlobí.

Je spíše unešen hrou světel, symbolů a skvělého hereckého výkonu Ivana Jurečky. Divadlo samo o hře píše: "Jeden herec, desítky, stovky a tisíce lidských životů. Jeden osud na pozadí lidské tragédie. Věci, slova, těla, věty. Hromady věcí, hromady slov, hromady těl. Je jich tolik, že už čísla nevnímáme. Je jich tolik, že ztratily hodnotu. Ztratily smysl. Nebo my jsme ho ztratili? Ano, jistě, zahubili jsme cit, abychom nezešíleli. Cit? Lidskost? Soucit? Jděte k šípku. Je potřeba přežít."

Continuo se nebojí výzev, vrhá se do velkých příběhů zmenšených v lidském těle. Continuo ale není divadlo jen samo pro sebe - často do děje zahrnuje i diváky. Pro tyto potřeby používá například své každoroční projekty, kde s ním každý, kdo se přihlásí, může spolupracovat a spoluvytvářet záhadný svět divadla.

Takovým projektem jsou letos například "Jizvy v kameni". Tentokrát na téma vzpomínky. Místo, kde se budou každý večer odehrávat představení,  je tentokrát vlak.  Projekt začíná již 12. srpna a v rámci něj se setkáte s herci, cirkusáky, žongléry či artisty z různých zemí.
Možná jen jako diváci, ale diváci, kteří si v sobě odnesou třísku prken, co znamenají svět.