Reportáž: FFF

Foto: Fresh Film Fest

Prahu zaplavili hrdinové z celé Evropy, aby to zase nandali těm zloduchům, co nám kazí dobrý den. V tomhle případě se hrdiny stávají tvůrci filmů a zloduchem je neutuchající nuda běžného života - 7. ročník Fresh Film Fest je v plném proudu.

Největším symbolem festivalu se pro mě stala sluchátka, která dostanete před každou projekcí. Jen velice málo filmů je totiž opatřeno českými titulky, a proto je vše překládáno na místě slečnami, které sedí v malých budkách v každém sále. Občas se tak zavděk jejich překladu stane komediální film ještě komediálnějším. Tím nemyslím nic špatného vůči překladatelkám, právě naopak! Jejich snaha dodat svým slovům na dramatičnosti a dětská nerozhodnost, jak přeložit slovo "fuck" je kouzelná. I kdybyste nebyli milovníci studentských filmů, přijďte si poslechnout překlady. Stojí za to.

Takovým příkladem byl hlavně film Down Terrance, který mě utvrdil, že mafiáni nemusí žít v honosných vilách a mít pod sebou obří organizaci. Mohou vypadat jako naprosto normální britská rodina z předměstí v malém domečku s nic extra vybavením. A přesto dostojí své imidž z románů Maria Puza. Překladatelky měly s tímhle filmem problém.

Ze začátku bylo "fuck" jen prosté "sakra". Jak ale ubíhaly minuty, překladatelky si to začínaly užívat. Takže ve sluchátkách se začaly ozývat hlášky jako: "ty malej posranej zasranej srabe!" i když v originále bylo "fucking" jen jednou. Nejepičtější hláškou se ale stalo: "Nebo ti zarazim ty brejličky do obličeje!"

Když zábavu neobstarávaly tlumočnice, postaralo se o ní selhání techniky v divadle Ponec, které není zrovna příjemné místo k sezení a ani nebylo zrovna připravené na promítání filmů. Po prvních pár krátkých filmech se náhle rozsvítilo a ozýval se podivný zvuk z repráků. Ta hrstka diváků, co přišla, seděla několik minut v sále, zírala na bílé plátno a ani nedutala. Po chvíli se ozval tichý smích. Najednou zachrčel mikrofón. Technické potíže se prý nedaří vyřešit a pokud chceme stihnout i další projekce, měli bychom jít. Smích byl uťat zaraženým tichem. Diváci se pak pomalu začali sesouvat z nepohodlných židlí a opouštět sál. Já sama se přesunula do Světozoru.

Největším šok nastal ale až v pozdních hodinách při sledování bloku Critics´Circle Choice, kde se objevily filmy, při kterých jsem se otáčela od plátna, zavírala oči a doufala, že se na konci neobjeví "podle skutečné události." Filmy plné násilí na zvířatech, kde opilí Skoti kopou do svých psů, partička teenagerů ubíjí lišku k smrti nebo realitní makléřka, která se stane obětí domu hrůzy, nejsou mým šálkem čaje.

Myslela jsem, že jako první mě uchvátí Scott Pilgrim proti zbytku světa, ale vzhledem k tomu, že nejsem divak "jen s pozvánkou", musím si na něj počkat do neděle. Možná je to lepší, protože tak jsem se mohla soustředit na ostatní filmy s ne tak velkou reklamou a nyní mohu skutečně uznat, že studentské filmy stojí za to.