Max Andersson - PIXY

"Ahoj mami, to jsem já. Počkej chvíli, něco tu šumí. Na tomhle smradlavym místě neni moc dobrý pokrytí.. Slyšíš? Ptáš se, kdo volá? No já, přece, tvůj potracenej plod, ty děvko."

Tak se přihlaste, kdo z vás by chtěl dostat takovej telefonát? A kdo z vás by "to chtěl vůbec dostat"? Angína Pektoris teda dítě rozhodně nechtěla. Jenže i potracený embryo odchází na onen svět a běda jak se tam dopídí ke žlutejm stránkám.. To vás pak čeká pořádná porce čtení ukolébavek po telefonu. Ještě, že je tu Alka, otec toho nevyvinutýho šmejda, zkrachovalec s těžkou šichtou v mincovně, kde centy serou jak slepice. Alka se nebojí vzít devítiraňák a věci do svejch rukou.
Nejspíš si totiž ještě neuvědomil zásadní otázku - jak zabít někoho, kdo už je mrtvej?

Komix Pixy - vpravdě gejzír bizarní originality a strhujících kreseb. Řekl bych, že už není třeba prozrazovat více z mírně netradičního příběhu. Věty, jež padly pro ilustraci, stačí. Stejně jako pro ilustraci, tentokrát tu vizuální, stačí dvě barvy - černá a bílá - tedy lehké retro, jež nikdy nevyjde z módy.

Max Andersson, autor komixu, je zkrátka člověk k popukání a tam, kde lidi chčijou z imaginace a zvrhlosti Tima Burtona, se on jen lehce uchechtává a do bubliny svýho hrdiny vráží moudra typu: ,,Tvoje hlava s tim culíkem vypadá jako koňská prdel, chybí ji akorát díra.. BANG!"

Nečekejte však drsnou jízdu ve stylu Bukowskýho a podobnejch ošoustů, Pixy je přes všechnu svoji brutální totalitně-konzumně-degenarativní stylizaci vlastně dost roztomilá záležitost, vedle který pak věci typu Emily the Strange nebo Lenore vypadaj podobně trapně jako potítko s lebkama v Kenvelu.

Pokud jste teda ve světě "intelektuálněji laděných" komixů doma a nacpat dvě kila do sedmdesáti dvou stránek křídovýho papíru s kvalitním materiále vám přijde jako rozumná investice, nelze tenhle skvost než doporučit. A jestli jste snad při bádání v kalných vodách komixu skončili u Čtyřlístku, pak je to přímo povinnost ♣