Marcin Xulm Surma - Vault 12
Pro nezasvěcený pár termínů úvodem: Fallout - počítačová hra z devadesátýho sedmýho, která dala dost lidem jasnou představu o tom, jak by vypadaly spojený státy, kdyby padesátý léta nikdy neskončila a protiraketovej deštník nezastavil pár tun atomovek. Vault - místo kam se vybraná hrstka obyvatel zavčas ukryla, aby unikla nukleární smrti. Vault 12 - kryt, jehož konstrukční parametry odsoudily všechny v něm zavřený k tykání si s alfa zářením. Komix - příběh vyprávěnej skrze ilustrace, který na sebe navazujou a občas jsou doplněný textem.
A teď k věci. S výjimkou Gone with the Blastwave se to ve Falloutí komunitě s fanouškovskejma komixama nemá nijak slavně. To používám ještě pěknej eufemismus; řečeno na plnou hubu, jejich kvalita spíš připomíná hnijící fenu, co kulhá na všechny čtyři. Jako ve všech odvětvích lidský činnosti, ale nakonec i v takový žumpě, jakou fanoušci postapokaliptickejch světů bezpochyb představujou, existujou naštěsí nukleární záře v dáli, který dávaj jasně na srozuměnou, že svítá na lepší časy. Mezi tu nejzářivější z nich patří bez řečí francouzský "Vault 12" týpka , jehož jméno bych teda mít nechtěl... Seznamte se - Marcin Xulm Surma.
Chlapec je to šikovnej, o tom žádná. Myslim, že s přirozenou ležérností a dá se říct až sebejistou drzostí flinka, nás ve smrtelně dlouhejch prodlevách zásobuje stránkama prvotřídních kreseb, který teda mýmu laickýmu oku přijdou naprosto profesionální a když to oko přivřu, dá se říct, že jsou i dost promyšlený až filosofický. Stačí si všimnout toho, jak zpočátku všechny charaktery pohybující se po vaultu splývaj a daj se od sebe těžko odlišit a pak bum - radiace skrz netěsnící dveře bombarduje bezmocný osazenstvo týhle podzemní krypty - a mutace už dělaj svoje. Vyhrocená situace nutí projevovat obyvatele jejich skutečnou povahu, nepodřízenou striktním provozním nařízením, který v tuhle chvíli už dávno pozbejvaj smysl. Jak se profilujou jejich osobnosti, i jejich vizáž pod nánosem boláků a spálenin získává svůj unikátní ráz. Vlastně je to celkem zdařilá podívaná a s výjimkou pár vtipnejch, paranoidních řečí, který teda řeknou víc ortodoxním fanouškům než náhodnejm čtenářům, je to vlastně hlavní lákadlo, proč si tenhle počin nenechat ujít.
Jasně, že je tu ještě chytlavej příběh s perfektně rozehranou zápletkou a pak samotný trojbarvený minimalistický ilustrace, před kterejma teda smekám, ale co si budeme povídat, nelepší je stejně koukat, jak těm lidem napuchávaj oči a slejzá kůže z hlavy. Ne, že bych si v těhle věcech liboval, ale když to někdo vyvede tak roztomilou kresbou, že to vlastně ani neni zvrhlý, byla by hanba to vynechat ♣
