Lázenští šviháci Sunshine a Support Lesbiens

Poslední prázdninový den a počasí? Asi tak 15°C, zataženo a občasné přeháňky. Lepší podmínky pro koncert pod otevřeným nebem si neumím představit. Lidí ale i tak dorazilo překvapivě mnoho. A promrzli všichni. Nutno ale podotknout, že si  rovněž odnesli skvělý hudební zážitek, který zahřál na srdci.

Žluté Lázně nejsou typickým místem, kde se setkávají fanoušci hudby. Proto jsem byla opravdu mile překvapena, když ke mně už ze zastávky tramvaje doléhal naprosto čistý zvuk. Ozvučení bylo vynikající, světelná show jakbysmet a po obou stranách stage postávali obtloustlí chlapíci s nápisem Security na bundě.

Jako první si zahráli Sunshine, kteří na hudebním nebi září od roku 1994.  Show, kterou předvádějí na koncertech, je sice pověstná, ale bohužel jsme se jí tentokrát nedočkali. V první řadě postávali fanoušci, kteří zřejmě nedávno dostali občanku a krabičku cigaret navíc jako bonus. Komunikace s publikem nevalná, jediné co jsme od zpěváka Karla Buriánka slyšeli, byla opakovaná reklama pro Rádio Fajn a když Karel poněkolikáté rádiu poděkoval, ozvalo se z davu výstižné: „Ser na rádio!“. Nakonec, to si reklamu už pojistilo milionem samolepek, které jeho supi lepili lidem na záda a to mi Fajn rozhodně nepřišlo.

Sunshine, jež se proslavili i za velkou louží, hráli asi hodinu a zaznělo jak New Manifesto, K.I.D.S., Top! Top! The Radio!, tak mnoho dalších prověřených kousků. Charismatický zpěvák se skvělou angličtinou sledoval pouze lidi pohupující se do rytmu, kteří si semtam zaskákali. Sunshine prostě nepodali výkon na 100%, nebyla z nich cítit taková energie, na jakou jsme u nich zvyklí.

Během půhodinové pauzy začalo pršet a pod stageí vyrostl les deštníků, o který se postarala početná  skupina žen středního věku, dychtivě očekávající Support Lesbiens.

Ti na sebe nenechali dlouho čekat a jako první písničku zahráli „ Tune the radio“. Dav jako mávnutím proutku ožil. Zvuky kytar a bubnů všem se vykouzlily úsměv na tváři a řekla bych, že naladění lidí bylo náhle přesně takové, jaké si podobné akce žádají. Zpěvák Kryštof Michal, oděný v modelu triko a rukavice, předvedl skvělou show a přidal k dobru pár vtípků, které byste v nedělní škole určitě neslyšeli. Lidi tančili, skákali, tleskali, zpívali a vůbec v publiku panovala jednoznačně skvělá atmosféra.

Zazněly mimojiné písničky You are my Star, English Stereo, Let´s Dance, Twice Shy a Cliché. Právě při jeho refrénu si snad nikdo neodpustil zanotovat: „Somebody's soaked, somebody's cliché“. Supporti si vedli skvěle a jejich vystoupení se nedalo nic vytknout. Dokázali něco, co si přeje snad každá kapela – naladili na jednu vlnu lidi různých generací a různých stylů. Po dvou vytoužených přídavcích Kryštof Michal asi tisíckrát poděkoval a nedokázal zastřít, že si koncert užil přinejmenším stejně jako publikum.

Závěrem tak nezbývá než přiznat, že byť se mi zprvu na koncert nechtělo, protože upřednostňuji spíše klubová představení, tahle akce mě donutila změnit názor. Poslední den prázdnin jsem nemohla strávit lépe a myslím si, že nejenom mně kluci z obou kapel zlepšili náladu.