Jehly jehly jehličky

Článek od Pliwátka obsahující autentické fotky z feťáckých doupat za Muzeem a na Hlaváku.

V poslední době se zajímám hodně o drogy a osudy těhle lidí. Nějakou dobu ve mně zrál nápad navštívit nejznámnější feťáckou backstage v Český Republice - stanice metra C Muzeum + Hlavák a podívat se na život z té horší stránky.

Bylo pozdní dopoledne, byl fetu čas a Pliwátkovi našeptal vnitřní hlas, že právě dnes je třeba prozkoumat ta temná místa, kam se odváží jen krysy a ti, kterým v žilách koluje tak trošku jiná krev (nikoli šlechtici).

Na metru Muzeum jsme se navnadili pohledem na opálené trio postávající v telefonních budkách. Je to jejich psychadelická skrýš, nebo už prodali svoje mobily? Směrem nahoru k parku jsme byli povzbuzeni pohledem na pár roztoků. Nikde okolo nikdo, byl zrovna ten čas, kdy feťáci spí, nebo vydělávaj na drogy (jednou jsem tam byl v 8 večer a to bylo šílený).

Z druhý strany Muzea je legendární „žlábek“, kam se chodí kydat. Nejdřív jsme nafotili jehličku u schodů a nějaký ty srágory na zahřátí a pak se Saší odhodlala sejít dolů na to uplně nejhorší místo - pod mostek. Nedalo se tam dejchat, feťákům zavřeli záchod na metru a proto se chodí podle všeho na velkou tam. Nicméně provizorní záchod nebrání fetování nebo kopulování, jak dosvědčují fotky.

V rámci Muzea nás ještě čekala stromová skrýš, kde bylo taky spousta exkrementů. K mému údivu docela tuhé konzistence, jakože bych spíš čekal, že feťácí budou v permanentním průjmu a navíc jsem tam viděl kluka, kterej před lidma zvracel něco jako „vodu“. Sedíme na lavičce, holky kouřej. Chlápek si sám pro sebe mluví a najednou k němu přijde 5 lidí… Ženská se solidně vyšisovaným obličejem. Něco si vyměňujou, ale hokejový kartičky to nejsou. Úplně v klidu se nechaj po očku pozorovat. Z policajtů asi strach nemaj. Moc malý ryby?

Museli jsme zajít na hlavák. Tam bylo narozdíl od Muzea na zemi spousta psaníček. Scenérie hodně podobná, akorát si nikdo nepíchal ve Fantový kavárně, jakože je tím vyhlášená… zklamání ale zahnala dvojice kluků, kteří si v Sher-woodu píchali na travičce, ani ne moc daleko od lidí. Jeden dlouho nemohl najít žílu. Tak si to tam střelili, dva metry od nich spal na zemi nějakej černoch. Po pár minutách vstali a vydali se zpátky na Hlavák.

My se vydali pryč, protože ten den jsme toho viděli už docela dost.

P.S. Hlavní zásluha patří Saší za odvahu jít první do těch šílenejch míst a protože fotila přesně to, na co jsem si ukázal. A děkuju Dyky, která nám kryla záda a dodávala odvahu, protože ve dvou by to bylo víc riskantní.