Hospodářská krize z pohledu studenta

Ve světě nám řádí hospodářská krize. Lidé přicházejí o práci, podniky krachují, vlády padají a země bankrotují. Takhle to sice vypadá na novodobou apokalypsu, ale pokud se budeme bavit o naší mladé a nadějné generaci, situace není tak hrozná, jak se může zdát.

Není to tak dávno, co se nás naše milá přednášející na ekonomii zeptala, jaký máme názor na krizi. Jaké bylo její překvapení, když se z celé místnosti ozvala pouze jedna holčina se slovy, že „no, sice je to asi fakt blbý, ale aspoň je levnej benzín“.  A to jsme, prosím, studenti mezinárodního obchodu, oboru, který by měl být v této situaci nejvíce zainteresovaný! Pravdou však je, že i přes děsivé titulky v novinách a katastrofické scénáře TV NOVA se tato krize většiny z nás, darmožroutů, moc nedotkne. Nicméně nikdy není na škodu si dát dvě a dvě dohromady, aby člověk vlastně věděl, o co jde.

Abychom si připomněli, co že se nám to vlastně na začátku podělalo. Americké banky usoudily, že každá bytost má právo na bydlení a tak půjčily prachy všemu, co si pro ně bylo schopné dojít po dvou nohách. Stejně ručej barákem, tak no stress, ne? Jenže každá bublina praskne, když se to přežene. V jednu chvíli se zkrátka nashromáždil příliš velký počet platby neschopných lidí a ceny nemovitostí začaly padat strmým pádem, a aby jim nebylo líto, že padají samy, tak se k nim solidárně přidal i majetek jednotlivých bank a nakonec i samotné banky. Pokud by podobná situace nastala kdekoliv jinde, je pravděpodobné, že by se stát dostal na pokraj krachu, přichvátal by Mezinárodní měnový fond, půjčil náplast v podobně několika miliard USD a vše by se po pár měsících spravilo. Smůla ovšem byla, že americká ekonomika je tak obrovská a tak propojená s ostatními ekonomikami světa, že se tento propad rychlostí blesku přesunul i na ostatní trhy a to nejen finanční. Obrovské propady abstraktních trhů (akcií) i reálných trhů (komodit) přivedly mnoho států na mizinu a několik z nich se ocitlo i na pokraji naprostého krachu.

A co nám tedy z toho vyplívá? Pokud alespoň občas tankujete benzín a/nebo naftu, jistě jste si všimli, že ceny paliv šly dolů. Konkrétně, během půl roku u nás ceny klesly přibližně o 40%. Tento propad je přirozeně následek propadu ceny ropy, jenž byla před nástupem krize vyšponována až na hranici 150 USD/barel, přičemž dnešní ceny ropy se pohybují kolem 50 USD/barel, tj. na třetinové úrovni. V celosvětovém měřítku to znamená značné ekonomické oslabení nedemokratických a autoritářských režimů, závislých na těchto komoditách. Týká se to zemí OPECu - organizace států vyvážejících ropu (např. Saudská Arábie nebo Venezuela), ale i Ruska, které si v poslední době začínalo velmi nesmlouvavě diktovat podmínky v Evropě. V domácím měřítku to znamená „jen“ příjemný bonus pro naše peněženky. Jeden plusový bod pro krizi (pokud ovšem nejste z Greenpeace či z hnutí Duha).

Na první pohled velmi nepříjemnou věcí pro mnohé z nás bylo značné oslabení koruny vůči euru i vůči americkému dolaru. Z příjemné hranice 23Kč za euro se rázem stala 30ti korunová hranice a vlhký sen mnohých cestovatelů o deseti korunách za dolar se stal skutečně hudbou vzdálené budoucnosti. Tohle byla dobrá zpráva snad jen pro exportéry, kteří konečně přestali s brečkou, ale jinak to pravděpodobně nikoho nepotěšilo a konec konců, je to také jeden z důvodů, proč cena paliv spadla „jen“ o 40%. Příčinou tohoto propadu je nedůvěra investorů v naší oblast (protože nás, troubové, házej do jednoho pytle s krachující Ukrajinou a Maďarskem) a jejich odchod do potenciálně bezpečnějších ekonomik. Tady si krize rozhodně vysloužila mínusový bod a zároveň naše vláda malý černý puntík za to, že nepřijala euro, protože pokud padne Maďarsko nebo Ukrajina (a že ani jeden stát k tomu nemá daleko), tak nám tady bude ještě pěkně horko.

Průvodním znakem každé větší krize je vzestup nacionalistických nálad a protekcionalismu a ani tato krize v tomto směru není výjimkou. Je však potěšitelné, že nacionalistická hnutí v celé Evropě sice získala na svou stranu příznivce, nicméně nárůst jejich preferencí se pohybuje pouze v řádu několika procent. Analogická situace v podstatě nastala i v případě protekcionalismu, který v Evropě tvrdě narazil na precedenty evropského společenství a nakonec i v Americe ztratila tato nebezpečná tendence příznivce. Plus pro krizi za důkaz, že se v Evropě udál výrazný pokrok ve srovnání s 30. lety minulého století.

Nicméně ani tento pokrok nezachrání valnou část nízkonákladových aerolinek před krachem. Tyto úžasné firmy, které zpřístupnily každému (a obzvláště právě studentům) leteckou dopravu doslova za pár korun, teď zažívají krušné časy. Hlavní příčinou těchto problémů je klesající počet cestujících, kteří, místo toho,aby lítali po světě, raději sedí doma a šetří na „horší časy“. Tahle situace bude mít za následek velkou redukci těchto společností a dle odhadů by jich měla přežít ani ne jedna desetina. Můžeme snad jen doufat, že i při takovém počtu se zachová zdravé konkurenční prostředí a že ceny letenek nebudou stoupat. Rázné mínus!

Na závěr přeci jen zabloudím do oblasti podnikání a průmyslu. Je smutnou pravdou, že mnoho firem tuto krizi nepřestojí, ať už proto, že se nedokážou přizpůsobit poklesu poptávky, mají špatnou finanční politiku nebo prostě nedostanou zásadní půjčku od banky. Už dnes se dá pozorovat pokles nabídky služeb a průmyslové výroby a i do budoucna s tím bude nutné počítat. Ptáte se, co je na tom pro nás, studenty, tak zajímavého? Kdysi jeden moudrý muž řekl, že největší úspěch se rodí z chaosu a právě chaos v soukromé sféře je tím, s čím se budeme ještě několik let v důsledku této krize setkávat. Na uvolněném trhu budou mezery a naše generace bude mít šanci je zaplnit. Těžko mohl kdo očekávat, že nějaká další generace dostane podobnou šanci jako polistopadové pokolení, ale tato krize tuto možnost přinesla a za to si skutečně rozhodující plusový bod zaslouží.

Je nevyvratitelným faktem, že dnešní hospodářská krize je pro mnohé velkou katastrofou, mnozí přišli o práci, někteří i o celoživotní snažení. Pokud se však na tuto událost dívám z pohledu studenta, nemohu říct, že je krize špatná. Naopak, jak ukázalo dnešní srovnání, všechno špatné je pro něco dobré.