Gone With The Blastwave
Po dlouhé době něco, co se dá s úsměvem číst.
Garfield. Svého času arogancí, pohodlností a kaloriemi překypující postava legendárního komixu. Následovala postavička lehce dementního kresleného animáku a obsazení hlavní role jednoho zcela nedůležitého rodinného filmu na pokračování, u kterého bylo silně namáháno několik částí těla – a bránice mezi nimi nebyla. Kolik z vás čte teď Garfielda bez toho, aby mu v hlavě zněl mlaskavý hlas Vladimíra Čecha?
Superman. Komixový veterán, standard, měřítko. Do doby, než se objevil na obrazovce nejdřív v samostatném televizním seriálu a pak v katastrofální předělávce Bryana Singera superhrdina superhrdinů, nyní úsměvná figurka. Filmové verze Batmana, na kterých se podílel Tim Burton, zprasenej Daredevil od bůhví koho, obavy o přicházejícího Iron Mana.
Hoďte tohle všechno na chvíli za hlavu, protože přichází Blastwave. Respektive, Gone with the Blastwave, vtipný (!) post-apokalyptický komix autora Kimmo Lemettiho z prostředí fiktivního města bez konce, ve kterém proti sobě bojují tři armády – červení, modří a žlutí – nejčastěji při snaze dostat se z nekonečného města ven.
Všechno to začalo – jak bývá u podobných věcí zvykem – úplnou náhodou, když Kimmo Lemetti ukončil svůj dlouholetý projekt No-point a přemýšlel, jak se zabaví dál. Na Deviantart vložil pokusnou skicu nazvanou „Spoon“, zachycující postavu v plynové masce, nadšeně držící plastovou lžíci. Obrázek s absurdní situací jakoby vytrženou z kontextu si bleskově našel řadu příznivců, na jejichž popud začal pomalu vznikat zmíněný komix.
Nic se samozřejmě neobešlo bez komplikací. Kimmo se potýkal s nedostatkem času a nakonec i ambicí, jelikož velikost a oblíbenost projektu se měla projevit až po delší době, a v konečném důsledku k motivaci autora nijak extrémně nesloužila.
Po několika přestávkách a komplikacích začal komix vycházet pravidelně. Na Kimmovo projekt začaly linkovat známé stránky mapující dění na komixové scéně a kola se začala točit. Kimmo zavedl placenou sekci s bonusovými stripy a počet čtenářů každým dnem rostl. O to větší je paradox, že komix už v podstatě nevychází.
Z jednotlivých stripů autor čtenáři odhaluje a v dialozích vtipně glosuje absurdnost celé situace vyváženým, syrovým humorem komentuje vcelku brutální dění „na scéně“ a udržuje atmosféru celého díla na takové úrovni, že ho většina čtenářů přečte po zhlédnutí prvních dvou stripů jedním dechem.
Existuje i český překlad, ale je škoda okrádat se o suchý humor v původním jazyce. Navíc – tohle by měl zvládnout každý, kdo dával ve škole na angličtině pozor.
A proč o tom vůbec píšu? Byla by prostě škoda nechat si tohle pro sebe. A hlavně – (teď možná trošku nadneseně) – poznejte legendu, dokud ji nezprasí nějaký začínající režisér reklam, co by do hlavní role obsadil Caspera Van Diena a Paris Histon.
Zdroj obrázků: http://gotmorr.com
