Dvakrát vyprodaní SUM 41
Koncert, který se po beznadějném vyprodání vstupenek konal dvakrát, ovládla zřejmě jakási vyšší moc. Pár dní před červnovým vystoupením přišla zpráva o posunutí koncertu na jiné, zářijové datum, z důvodu zranění bubeníka. Zářijový termín se také neobešel bez komplikací a koncert se přesunul z ROXY do Lucerna Music Baru.
Už kolem sedmé hodiny večerní se před vyprodaným klubem hromadily davy fanoušků s touhou dostat se co nejblíže pódiu. Stačilo se jen letmo podívat a ti, co chodí na koncerty pořádané agenturou Conspiracy pravidelně, mi jistě dají za pravdu, že dav se v něčem lišil. Černé oblečení se z většiny zaměnilo za pestré barvičky, počet tunelů v uších převálcoval hranaté diamantíky a hned jsem věděla, že se žádnej circle pit dít nebude, jelikož většina fanoušků ani neví, co to je.
Slováci FROM OUR HANDS zahráli jako předkapela a musím říct, že jsem opravdu dlouho nevěděla, jestli se na ně náhodou netěším víc než na samotné SUM 41. První zazněl song Let it burn a i když většina lidí neměla nejmenší ponětí, co jsou ti sympatičtí bratia zo slovenska zač, odezva byla dost slušná. From Our Hands předvedli skvělej koncert, jejich pokus o rozskákání publika ale nevyšel i přes velkou snahu všech členů kapely.
Během cca hodiny zaznělo mnoho skvělých písniček a hudební kvality téhle bandy nemusím snad ani zmiňovat. Proto mě hodně mrzelo, že na konci místo skandování „ Ještě jednu!“ si dav párkrát zakřičel „ SUM 41“. Přídavek v podobě další pecky bych brala všemi deseti, jenže to holkám, co umíraly touhou vidět Dyrecka, kluka, co si nějaký ten čas užíval ve svazku manželském s Avril Lavigne, prostě nevysvětlíš. Všem nicméně vřele doporučuju, aby se na FOH přišli podívat zas, ale na nějakou klubovou akci.
Při čekání na hlavní hvězdu večera se v Lucerna Music Baru nedalo moc hnout, kdo opustil svůj flek blízko pódia, nedostal se zpět. Po pár minutách čekání se rozezněly kytary a nastalo peklo – The Hell Song odstartoval vystoupení kapely, která vznikla čtyřicátýprvní letní den roku 1996 a odtud plyne i její název SUM 41.
Začala mačkanice, která chvílemi připomínala boj o holý život za zvuku známých songů. Před pódiem se lidi strkali ze strany na stranu, občas si zaskákali a jejich pud sebezáchovy přehlušila touha dostat se co nejblíže ke čtveřici Kanaďanů. Frotéři by si přišli na své, všichni se na sebe opravdu hodně mačkali, což by ani tak nevadilo, kdyby většina lidí v prvních řadách nebyla mužského pohlaví.
Koncert představoval takový průřez vším, co SUM 41 za dobu svého působení zvládli. Zazněly například songy In Too Deep, Motivation, Walking Disaster, Over My Head, Still Waiting a jako přídavek jsme si poslechli Fat Lip a Pain For Pleasure. Lidi většinou slova znali a zpívali spolu s Deryckem texty jejich přidrzlých písniček. Skladbu Pieces nezahráli a to bylo pro mě jednoznačně největší zklamání. A nejenom pro mě, nýbrž po skončení koncertu se marně skandovalo „Pieces“ ještě několik minut.
Po hudební stránce byl koncert opravdu skvělej. Po stránce lidský jsem zažila asi takové zklamání, jako když dítě ztratí hračku. Tu hračku pro mě představovala atmosféra, kterou obvykle prožívám na koncertech. Z hodně lidí nebylo cítit, že by se pro ně zastavil čas a žili jen pro hudbu. Oni totiž žili pro cca pět songů, který si poslechli na některé z komerčních hudebních televizí. Nic jiného se ale nedalo čekat a i přesto jsem ráda, že jsem na této akci nechyběla a pár chvil jsem si opravdu užila.
