Cesta / The Road

KRITIKA Batři Cohenové Hollywoodu ukázali, že americký autor drsných moralistických rodokapsů Cormac McCarthy, má na křížku tituly jako stvořené k filmovým adaptacím.  Tak se i jeho tenká novela, Cesta, dočkala filmového zpracování. A za mě - velmi důstojného.

Autor snímku John Hillcoat se nijak netají téměř obřadnou úctou k předloze a na fimu je to vidět. Tu se některá pasáž sice vypustí, tu se nepatrně změní chronologie událostí, ale ve své kostře představuje filmová Cesta téměř doslovnou adaptaci, uchovávající všeobjemnou bezútěšnost, vyprázdněnost a únavu svého vzoru.

Nejsem sice žádným fanouškem otrockých převodů knih na plátno, ale v případě Cesty musím učinit výjimku, neboť těžko zachovat rezonující osamělost díla jiným způsobem, než jaký je užit v knize, tedy nezúčastněně zobrazovat bezúčelné putování otce a syna syrové, vlhké, šedé a bez příkras. Pro fanoušky postapokalyptických světů musí být Cesta buď dosud neviděnou slastí, nebo něčím opovrženíhodným, neboť proti tradiční béčkovým zvyklostem nezobrazuje zdevastovanou Zemi jako dětské hřiště, postrádající pravidla a tedy otevřené nekonečným možnostem, ale jako zcela vyčerpané, zbytečné a nechtěné peklo, které v ironické zoufalosti nedokážete opustit, protože za ním je už jen tma.

Cesta ztělesňuje v hollywoodském mainstreamu úzký proud divácky náročnějších snímků, protože nechce bavit. Nenabízí atraktivní kulisy, napínavý děj, nebo nedejbože překvapivou pointu. Je věrna svému názvu, zobrazuje pouhou alegorickou bezcílnou pouť celého lidstva, která je vykonávána bez ohledu na obtíže, které mu klade na ramena. Je vykonávána, neboť k ní není alternativa ♣