Bike Fight 2010

Ačkoliv mé geografické znalosti země České nejsou z nejlepších, tušil jsem, že Dobříš nebude daleko. Ale že se tam z Anděla dostanu rychleji než třeba na Prosek, to mě upřímně překvapilo. I proto jsem sobotní odpoledne rád strávil právě tam. Přesněji v dobříšském skateparku, kde se odehrál nultý ročník akce s názvem Bike Fight, na kterou jsem vás zval. A kdo přijel, neprohloupil.

Spolu se zbytkem výpravy jsem dorazil akorát na začátek kvalifikace a v celém areálu už bylo plno. Nepřekvapivě. Takhle hezky už dlouho nebylo a jen málokdo by si dobrovolně válel šunky doma. I samotný areál vypadal velmi dobře: jedna poctivá u-rampa, dva verty a spousta dalších masivních překážek, které ani nevím jak se jmenujou, ale vzbuzujou ve mě respekt. Dala se tak čekat zajímavá podívaná.

A ta taky přišla, první backflip tam kluci poslali záhy. K tomu tailwhipy, kondory, double barspiny a podobně. Na to, že věk účastníků osciloval odhadem kolem hranice plnoletosti (ale našel se i dvanáctiletý boreček), to byla velmi solidní podívaná. Největšímu zastoupení se samozřejmě těšili lokální jezdci, ale přijeli i přespolní z Příbrami, Prahy a dalších regionů. Celý požitek ještě umocňoval správně vyndanej komentátor. Na to, že to byla teprve kvalifikace, klobouk dolů.

Před samotným finále proběhl doprovodný program, kdy se o kulturní vložku postaraly místní kapelky. Jako první příjemně zahráli pop-punkoví Up Stream, kteří mě nechali zavzpomínat na kapely spolužáků ze střední. Už v ne tak povedeném stylu se předvedli Just for Being ze Sedlčan. Příjemný pop-punk hrozně zabíjel angažovanej rádoby „Bono“ zpěvák a jeho hlášky. Teď už vím, že k sobě máme být upřímní, mít se rádi, říkat si pravdu, bojovat proti násilí, válce v Iráku, zlý Emerice a nevim čemu ještě. Jestli mě něco fakt irituje, tak je to zachraňování světa z koncertního pódia.

Naštěstí to netrvalo moc dlouho a začalo dvoukolové finále, ve kterém se bylo opravdu na co koukat. Stylově, při západu slunce, jsme se dočkali dalších povedených backflipů, supermana a nakonec i povedené 720°, za kterou si její exekutor Jakub Trojan vysloužil později právem cenu za best trick. A přestože „dobříšskej hrubej asfalt je na pleť fakt výživnej“, žádnýho kečupu ani zlomenejch končetin jsme se za celý odpoledne nedočkali. Ale nevadilo to.

Po skončení finálových jízd se předvedla další lokální formace, tentokrát hiphopová F.a.G. crew. Ta mě upřímně nechytla, ale ostatní se bavili. Jakmile skončili, měl pódium pro sebe už jen spoluorganizátor akce Aleš Křivánek, který začal postupně vyhlašovat nejlepší jezdce. Tím nejlepším se nakonec stal Lukáš Hostýnský z týmu Tatra Bikes. Právem. Ty nesmysly, co při všech jízdách to odpoledne předváděl, stály za to.

Vyvrcholením večera se stal koncert libereckých BPM, kterýho jsme si ale bohužel moc neužili. Celý program nabral v průběhu dne pořádnej skluz a my museli na spoj domů. Celkově ale Bike Fight shledávám hodně povedenou akcí, jejíž jedinou slabou stránkou byl snad jen Tusilův syrovej steak ze stánku. Takže se každopádně uvidíme se za rok, o tom žádná.

P.S.: Nejvíc ale stejně potěšil fresh juice s vodkou za pade.